Honoré de Balzac

Narozen 20. května 1799 v Tours
Zemřel 18. srpna 1850 v Paříži
Jeden z nejvýznamnějších francouzských prozaiků a dramatiků Honoré de Balzac patřil k zakladatelům realismu v celosvětové literatuře. Svou kariéru spisovatele zahájil umělecky bezcennými dobrodružnými romány, které psal pod různými pseudonymy a dále vydavatelskými podniky. Také spekuloval a tyto spekulace mu bohužel vynesly celoživotní dluhy, ty pak celý život splácel svými díly a nakonec zemřel zcela uštván noční úmornou prací.
V „Lidské komedii“, kterou sám Balzac nazval obrazem tehdejší francouzské společnosti, popsal prostředí v době od revoluce až do občanského království. Balzac vytváří druhou část volné trilogie -dílo „Ztracené iluze“, která spadá stejně jako „Otec Goriot“ a „Leska a bída kurtizán“ do již zmíněné trilogie. Hlavním hrdinou „Ztracených iluzí“ je nadaný básník, který má dostatečnou ctižádost na to, aby opustil venkov a vydal se za společenskými úspěchy do Paříže. Velmi rychle zde triumfuje jako literát a díky svému okouzlujícímu zjevu i jako muž. Svému triumfu však obětuje ideály i svědomí. Tento román je plný skvělých postřehům vypozorovaných charakterů postav a společenských vztahů. Patří k jedněm ze stěžejních základních děl Honoré de Balzaca.
Tato ústřední trilogie má spojující prvek v postavě bývalého galejníka Vautrina. Ten v každém z těchto tří románů zbavuje iluzí mladé muže, kteří věří tomu, že ve společnosti založené na moci peněz lze vyniknout díky osobní poctivosti a cti.
Balzakova „Lidská komedie“ je obsáhlým dílem zahrnujícím 97 románů a povídek, ve kterých Balzac zachytil nejrůznější společenské vrstvy od těch nejubožejších, přes upadající aristokracii až po vrstvy nejvyšší. V popisech dal prostor jak nastupujícímu měšťanstvu, tak chudině i podsvětí. Každá úvodní část románu je zasvěcena důkladnému popisu osob, neboť Balzac měl za to, že každého člověka formuje okolní prostředí a že tělesné znaky člověka prozrazují jeho duševní vlastnosti.
Celý cyklus jeho “Lidské komedie“ je protkán popisem a osudy dvou a půl tisíce postav. Mnohé z nich přecházejí z románu do románu. Jednou z takových postav je Rastignac. Tato postava se poprvé objevuje v „Otci Goriotovi“, což je dílo z roku 1835. Jedná se vlastně o studii jakéhosi moderního krále Leara, který hromadil bohatství pro své dcery provdané za šlechtice. Přes svou snahu zavděčit se jim, pak otec umírá sám a v opovržení.
Balzacovo literární umění spočívá v mistrné kresbě postav ovládaných některou z vášní. Jedinečným příkladem tohoto skvělého vykreslení postav je lichvář „Gobseck“ ve stejnojmenném románu z roku 1830 a také lakomec Grandet v románu „Evženie Grandetová“ z roku 1834.

Další díla Honoré de Balzaca:

  • Sestřenice Běta
  • Bratranec Pons
  • Venkované
  • Velikost a pád Césara Birotteaua
  • Plukovník Chabert
  • Mše atheistova
  • Kuratela
  • Honorina
  • Beatrix
  • Firma Nucingen
  • Slavný Gaudissart
  • Dům u pálkující kočky
  • Venkovský ples
  • Madame Firmiani
  • Oslí kůže
  • Hledání absolutna
  • Usmířený Melmoth
  • Elixír života
  • Červená hospoda
  • Chouani
  • Temná záležitost
  • Historie třinácti
  • Tajemství princezny z Cadignanu
  • Modesta Mignonová
  • Flora Brazierová
  • Farář tourský
  • Petřička
  • Stará panna
  • Kabinet starožitností
  • Poslanec z Arcisu
  • Balzac o umění

Divadelní hry:

  • Mercadet, Vautrin, Macecha
  • Žertovné povídky
  • Politické a historické črty a výbor z korespondence
  • Monografie o Balzacovi

Autor: Zuzana Bohdalová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *