George Orwell – rozbor díla 1984

1. Kniha byla poprvé vydána r. 1949. Četla jsem vydání z roku 2009 od nakladatelství Levné knihy.

2. Autor román napsal v roce 1948 – v době objevujícího se komunismu a trvající euforie z konce druhé světové války. Sám se nedožil realizace jeho utopických představ, což je na románu nejpozoruhodnější – Jak přesně dokázal takovou událost předpovědět.

3. Jedná se o antiutopický román (tedy próza, epika). Najdeme v něm prvky sci-fi.

4. Děj knihy je chronologický. Odehrává se ve fiktivní zemi Oceánii, zároveň však ve skutečném městě – tedy Londýně. Celý děj románu je ale fiktivní. V době, kdy se děj odehrává (rok 1984 – v době, kdy autor román psal tedy budoucnost), vládne v zemi totalitní ideologie zvaná Angsoc (původně anglický socialismus) v čele s tzv. Velkým bratrem. V úvodu knihy čtenář poznává hlavní principy a způsob života v Oceánii na příkladu Winstona Smithe – hlavního hrdiny. Je to naprosto obyčejný člověk, na jehož životě autor popisuje život obyčejného člena Strany, všechny zásady a omezení tohoto života. Dozvídáme se, že existuje vrstva tzv. prolétů, tedy lidí bezvýznamných a beznadějných, zároveň ale lehce svobodných a vrstva členů Strany, kteří jsou neustále sledováni a kontrolováni Velkým bratrem nejen v činech, ale i v myšlenkách. Poté se autor podrobněji věnuje osobnosti hlavního hrdiny a poukazuje na zbytky jeho svobodného myšlení, na jeho nepochopení okolního světa a touhu prosadit se jako osobnost. Tato touha se poté projeví při spáchání tzv. ideozločinu, když se svou milenkou Julií vstoupí do Bratrstva (protistátního spolku). Zjišťují ale, že byli podvedeni Stranou a za ideozločin dopadeni a odsouzeni. V knize pak autor velice sugestivně popisuje Winstonovo mučení a postupnou deformaci jeho mozku až k nevětšímu ponížení a podrobení se Velkému bratrovi. Román končí tragicky, utopicky, po několika letech byl Smith navrácen do života, ale autorem podávaný obraz jeho pozdějšího života ukazuje jeho zmanipulovanost a podřízení. Situace je tedy z globálního hlediska beznadějná a bezvýchodná.

5. Hlavním hrdinou knihy je Winston Smith – obyčejný devětatřicetiletý člověk, na kterém je ukazován běžný život všech lidí v dané době. Je to člověk jako každý jiný, na první pohled vypadá jako dokonale zmanipulovaný člověk dělající vše tak, jak má. Na druhý pohled už si můžeme všimnout zbytků paměti a logického uvažování v hlavě hlavního hrdiny.
Julie – Žena zamilovaná do Winstona. Stejně jako Winston dokáže samostatně přemýšlet a to je to, co je kromě fyzické přitažlivosti na druhém tak láká. Oproti Winstonovi však Julie přemýšlí méně – je přesvědčená o špatných principech Strany a spoustu věcí dělá tzv. na truc, ale neřeší do hloubky takové věci, jako že Strana mění historii a podobné věci. Na venek působí jako ortodoxní členka Strany, čímž zakrývá své tajné ideozločiny.
O´Brien – Člen tajné policie Strany vydávající se za člena tzv. Bratrstva (protistátní spolek). Svým předstíráním tak i Smithe a Julii dovede ke spáchání velezrady a k jejich dopadení a odsouzení. Je zobrazován jako záporná pokrytecká Stranou zmanipulovaná postava.
Velký bratr – Oficiálně povinně uznávaná modla stojící údajně v čele Strany. Jeho existence však oficiálně nebyla nikdy potvrzena.

6. Román je psán spisovným jazykem. Autor text románu obohatil o některé neologismy – slova vymyšlená přímo pro knihu – tzv. newspeak, tedy smyšlená řeč, tato slova jsou většinou anglická a jedná se často o složené tvary anglických slov. (např. doublethink, angsoc…) Některá slova ewspeaku jsou přeložena do češtiny – většinou ta, která jsou tvořena upravením již exitujícího slova (např. velenedobrý). Hlavním cílem newspeaku je omezit slovní zásobu a tím i lidskou mysl, proto často používá zkratková slova. Autor také používá vělké množství prázdných frází a hesel (Nevědomost je síla) .

7. Hlavní myšlenkou knihy je reakce autora na totalitní režimy, zejména na stalinismus, jehož rozmach začal právě v době Orwellova působení. Dalo by se říci, že se autor snaží kázat, jakou hrozbou pro lidi totalitní režimy jsou a jak cenná je svoboda, lidská práva a svobodné samostatné myšlení.

8. Ukázka z části knihy, kde je Winston mučen za své svobodné myšlení a jeho myšlení je pozvolna destruováno. Ukázka pochází ze strany 206.
Vzpomínáš si,” pokračoval, “jak sis zapsal do deníku Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři?”
“Ano,” řekl Winston.
O’Brien zvedl levou ruku hřbetem k Winstonovi, palec měl skrytý a čtyři prsty roztažené.
“Kolik prstům držím nahoře, Winstone?”
“Čtyři.”
“A když Strana řekne, že to nejsou čtyři, ale pět, kolik jich bude potom?”
“Čtyři.”
Slovo zaniklo v záchvatu bolesti. Ručička na číselníku vystřelila na padesát pět. Winstonovi vyrazil po celém těle pot. Do plic vnikal vzduch a vyrážel z něho v hlubokých vzdeších, kterým nemohl zabránit, ani když zatnul zuby. O’Brien ho pozoroval, čtyři prsty stále ještě roztažené. Odtáhl páku. Bolest povolila jen nepatrně. “Kolik prstů, Winstone?”
“Čtyři.”
Ručička vyskočila na šedesát.
“Kolik prstů, Winstone,”
“Čtyři! Čtyři! Co jiného můžu říct? Čtyři!”
Ručička určitě zase stoupla, ale nedíval se na ni. Výhled mu zakrývala tvrdá, přísná tvář a čtyři prsty. Ty prsty mu vyvstaly před očima jako sloupy, obrovské, nejasné a jakoby vibrující, ale nepochybně byly čtyři.
“Kolik prstů, Winstone?”
“Čtyři! Přestaň s tím, přestaň! Jak můžeš pokračovat? Čtyři! Čtyři!”
“Kolik prstů, Winstone?”
“Pět! Pět! Pět!”

9. V 50. letech byl u nás román zakázán pro evidentní paralelu s komunistickým režimem. Román byl několikrát filmově zpracován.

  • Agnes

    Výbroně zpracované! moc mi to pomohlo 🙂 díky