Politické procesy 50. let v ČSR

Po nástupu komunistického režimu v Československu přišla doba utužování komunistické moci. Ta byla bohužel utužována mimo jiné i násilnou cestou – pomocí vykonstruovaných politických procesů, čistek v komunistické straně atd. Ačkoli životní úroveň Čechoslováků byla na tehdejší poměry relativně dobrá (byla zajištěna velice dobrá úroveň zdravotnictví, dbalo se na zaměstnanost apod.), zejména výše postavení a vzdělaní lidé v této době měli s představiteli komunistické strany velké problémy.

Komunisté v 50. letech vykonstruovali několik politických procesů s lidmi tzv. nepohodlnými režimu. Byli to většinou lidé vzdělaní, kteří z jakéhokoli důvodu (minulost, židovský původ, protikomunistické názory) mohli být rizikem pro komunistickou vládu. Nejznámějšími obětmi politických procesů jsou asi Heliodor Píka, Rudolf Slánský a Milada Horáková.

Heliodor Píka se stal vůbec první obětí politických procesů. Heliodor Píka bojoval ve 2. světové válce, roku 1943 získal hodnost generála. Právě proto, že byl Píka válečným generálem a již za války měl možnost mapovat stav Sovětského svazu a získal tak mnoho informací o fungování Sovětských gulagů, byl hrozbou pro sovětskou ideologii. Oficiálně byl ovšem odsouzen za zločin vojenské zrady a zločin zneužití služební moci – tedy za vyzrazení důležitých informací britské společnosti Inteligence Service skutečnosti, které měly zůstat utajené pro obranu republiky.[1] Hlavní přelíčení s Píkou proběhlo na konci ledna 1949 a 21. června 1949 byl na dvoře plzeňské věznice Na Borech vykonán rozsudek (trest smrti provazem). Mimo to byl Heliodor Píka zbaven příslušnosti k armádě ČSR, všech vyznamenání a čestných odznaků.

Rudolf Slánský byl jednou z obětí čistek v samotné komunistické straně. Tento proces byl připraven a vykonstruován na rozkaz Sovětského svazu, který československé komunistické straně vyhrožoval při jeho neprovedení sankcemi. J. V. Stalin na celou situaci dohlížel a do ČSR posílal své zástupce, kteří měli za úkol situaci urychlit a vyřešit. Dění v ČSR se mu totiž zdálo příliš pomalé. Právě Rudolf Slánský byl označen za vůdce údajného spiknutí proti KSČ a to z jednoduchého důvodu – k tomuto „postu“ bylo nutné přiřadit někoho vysoce postaveného, aby celý proces působil dostatečně dramaticky, a Rudolf Slánský byl ve své době generálním tajemníkem KSČ. Ačkoliv prezident republiky Gottwald věděl, že obvinění je nepravdivé a údajné spiknutí vůbec neexistovalo, ze strachu ze Sovětského svazu a Stalina nechal vyšetřování probíhat. 5. září 1951 byl Slánský zbaven své funkce generálního tajemníka KSČ a 23. listopadu byl (opět na popud Stalina) zatčen a uvězněn v ruzyňské věznici. Rudolf Slánský v celém procesu figuroval, jak již bylo řečeno, jako vůdce tzv. Protistátního spikleneckého centra. Všichni obžalovaní v tomto procesu byli vězněni a nuceni učit se nazpaměť své „výpovědi“. Spolu se Slánským bylo obžalováno dalších 13 osob. Celý proces trval 7 dní a pro obžalované byl vrcholem sebeponižování. Slánský se před soudem doznal ke všem bodům obžaloby, tj. špionáž, velezrada, sabotáž a prozrazení vojenského tajemství. Na začátku prosince r. 1952 bylo obžalovaných popraveno na dvoře pankrácké věznice.

Třetí nejznámější obětí politických procesů byla Milada Horáková – jediná žena popravená během politických procesů ve všech zemích Sovětského svazu. Politický proces, jehož obětí se stala i Horáková, byl asi nejsledovanějším a nejznámějším procesem. Horáková se aktivně účastnila politiky během války i po ní, obžaloba proti ní byla ovšem zcela vykonstruovaná. Společně s Horákovou bylo obžalováno dalších 11 lidí (např. Františka Zemínová, Oldřich Pecl, Záviš Kalandra a další). Podle obžaloby těchto 12 lidí spolupracovalo s americkou rozvědkou a plánovali násilný převrat. Tento proces byl, na rozdíl od předchozích, veřejný a byl označen názvem „proces s vedením záškodnického spiknutí“. Proces měl svůj (předem zkonstruovaný) scénář, kterého se obžalovaní museli držet. V některých chvílích ho ovšem porušovali. Proto, i když byl údajně vysílán v rádiu přímý přenos ze soudních jednání, byl záznam před vstupem do rádia cenzurován, rovněž i přepis soudního líčení prošel značnou cenzurou. Z 12 obžalovaných byli k trestu smrti odsouzeni 4: Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra. Všichni kromě Horákové podali žádost o milost, za Horákovou ji podal její otec a dcera. Přesto že za zrušení rozsudku proti Miladě Horákové se v dopisech stavěli i W. Churchill, A. Einstein nebo Eleonor Roosvelt, Gottwald všechny žádosti o milost zamítl. 27. 6.1950 ráno byly popravy provedeny na dvoře pankrácké věznice. Milada Horáková šla k popravě až jako poslední.

Zdroje:

[1] Proces s Heliodorem Píkou: První poúnorová justiční vražda. Totalita.cz [online]. [cit. 2013-08-29]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/proc/proc_pikah.php

  • Jan

    děkuji