Narozen 1840 v Paříži jako druhý syn rodičů Claude-Adolpha Moneta a Louise-Justiny Aubréové.
Nezměrný talent Oscara-Clauda Moneta se projevil již na gymnáziu v Le Havru, kde svými karikaturami bavil a zásoboval své spolužáky. Škola ho žalostně nebavila. Karikaturami si přivydělával již od sedmnácti let. Značnou popularitu v celém městě mu zajistilo jejich vystavování ve výkladu místního rámařství. Jeho otec měl pro synovu činnost pramalé pochopení. Jinak tomu však bylo s jeho bezdětnou tetou, která o něj pečovala, když Claudovi zemřela matka.
V roce 1858 ho získal malíř Eugѐne Boudin pro krajinomalbu. Malba olejem v plenéru Moneta tak nadchla, že se rozhodl odjet okamžitě z Paříže a stát se malířem. V roce 1861 byl povolán k vojsku a sloužil v Alžírsku, kde jeho vojenskou službu přerušila nemoc, pak následoval návrat do Paříže. Tam se při návštěvách slavného ateliéru Charlese Gleyra seznámil s Pierrem-Augustem Renoirem, Alfredem Sisleym a Fréderikem Bazillem. S nimi vyjížděl do přírody a tam zdokonaloval techniku krajinomalby.
V jeho prvních skicách bylo vidět, jak se pod Boudinovým vedením učí vnímat krajinu a pokouší se vystihnout co nejlépe barvy a tvary přírody. Jeho jasná barevná paleta mu pomáhala zachycovat světelné nálady a skvělého účinku dosáhl tak, že obzor umístil na svých obrazech dosti nízko, čímž získal dostatek prostoru pro vysoké nebe, které na jeho obrazech dominuje.
Společně se svou družkou Camille často měnili bydliště, když utíkali před věřiteli. V roce 1867se stali Claude a Camille rodiči, jejich sňatek byl však z důvodu finanční tísně odložen. Aby Monet nemusel narukovat do prusko-francouzské války, prchli společně do Londýna, kde malíř navázal významné obchodní styky. V listopadu 1871, po skončení války, se vrátili opět do Paříže.
Poté, co se rodina koncem roku 1871 přestěhovala do Argenteuil, Claude namaloval více než stovku obrazů. Mezi nimi i obraz s názvem „Žena se slunečníkem“, na kterém v roce 1875 zachytil svou manželku a syna. Jeho obrazy z této doby zářily barvami, přímo z nich vystupovala radost z malování, a proto patří k nejkrásnějším a zároveň nejznámějším impresionistickým dílům. Významné pro něj bylo odkoupení jeho 29 obrazů obchodníkem Durand-Ruelem a následné seskupení do spolku se svými uměleckými přáteli. Společně s nimi uspořádal v roce 1874 první impresionistickou výstavu. Úspěch nebyl valný. Získali posměšné označení “impresionisté“. Přesto se po určitém čase začali těšit jistému věhlasu.
Rodina Clauda Moneta se po narození druhého syna odstěhovala do Vértheuil. Zde malíři předčasně zemřela jeho milovaná žena, přesto však vytvořil mnoho skic s velkou průzračností nálad a nepoznanou intenzitou barev. Byla mezi nimi například díla „Přístav v Argenteuil“, „Argenteuilský most“ anebo „Regata v Argenteuil“.
Od roku 1882 přestal Monet nabízet své obrazy jak výstavě impresionistů, tak Salonu. Soustřeďoval se na dosažení vlastního osobitého stylu, hledal pro své obrazy neotřelé náměty. Při svých cestách vlakem objevil fascinující zahradu, kterou si i s domem pořídil. Do domu se v roce 1883 nastěhovali společně s Alicí Hoschédéovou. Dům i zahradu v Giverny začal zařizovat a měnit k obrazu svému, stával se doslova zahradníkem. V neustále se proměňující zahradě měl mnoho námětů ke ztvárnění. Podnikal i nadále kratší cesty, ale pomalu si zde zařizoval s Alicí domácí idylu. Jeho zahrada v Giverny dodnes okouzluje svou nádherou návštěvníky z celého světa. Společně s Monetovým domem se stala veřejně přístupným místem. Zde vznikla okouzlující díla jako například sada obrazů s totožným námětem „Nympheas“, „Rybník s lekníny“ nebo“ Makové pole v Giverny“, či „Rašeliniště v Giverny“.
Umělec a malíř v jedné osobě měl jediný cíl, a to ztvárnit okamžitou náladu. Tou dobou stál již v čele francouzských impresionistů, krajinářů své generace. Začalo ho však zrazovat zdraví a neustále mu slábl zrak.
Po smrti své druhé ženy Alice, v roce 1911 upadl Claude Monet do hluboké osobní i tvůrčí krize. Po čase rozeznával barvy již pouze podle nápisů na tubách. V roce 1923 podstoupil operaci šedého zákalu. Byl stále přepracovanější a jeho oční choroba se zhoršovala.
Jeho přítel Georges Clemenceau, ho stále povzbuzoval a nutil ho k uskutečnění Monetova dávného přání. Tím přáním bylo vystavit obrovské obrazy leknínů, jeho grandes décorations, ve veřejných prostorách, kde by vytvářely místo k rozjímání. Tento projekt byl však realizován až po Monetově smrti, v květnu 1927 v Oranžerii Tuilerií.
Velký francouzský impresionista Claude Monet zemřel 5. prosince 1926 ve věku 86 let na svém zamilovaném místě v Giverny.
Autor: Zuzana Bohdalová
