František Gellner – rozbor díla Po nás ať přijde potopa

1. Sbírka Po nás ať přijde potopa byla poprvé vydána r. 1901.

2. František Gellner patřil mezi generaci anarchistických buřičů působící na přelomu 19. A 20. Století. Mimo Gellnera do této generace patřili Viktor Dyk, Fráňa Šrámek, Karel Toman a Stanislav Kostka Neumann. Všichni tito básníci ve svých dílech otevřeně kritizovali společnost, její povrchnost, bouřili se proti vládě, moci a odmítali jakékoli podřizování se. Touto sbírkou básník otevřeně vyjádřil svůj vzdor a podporu anarchie. Dobové kritiky Gellnerovu básnickou sbírku odsoudily za nemorálnost a vulgaritu, přijata byla sbírka až po básníkově smrti.

3. Jedná se o básnickou sbírku obsahující 22 převážně lyrických básní.

4. Ve všech básních autor vyjadřuje své pohrdání životem, zásadami a vyššími city, v některých básních zároveň dává najevo nespravedlnost života, kterou vyvozuje z toho, že právě jemu byly všechny hezké city upřeny. Všechny básně mají obdobný motiv celkového znechucení.

5. Lyrickým subjektem je sám autor, který se často až šokujícím způsobem před čtenáři snižuje, píše o sobě kriticky, v duši však touží o opravdových něžných citech, které nikdy neprožil – proto je často cynicky shazuje. (např. viz s. 4 „Pro nový žal mám srdce málo smělé, má touha mře na cestě osamělé.“) Svou útěchu pak hledá v alkoholu a prostitutkách.

6. Básně se často podobají písničkám, mají krátké, jednoduché melodické verše. V některých básních najdeme opakující se strofu nebo její část – refrén. Rým je nejčastěji sdružený nebo střídavý, působí většinou přirozeně, lehce. Básník nepoužívá poetická slova ani eufemismy, naopak používá pojmenování přímá, často hrubá, někdy až nevkusná (např. viz s. 16 „jak mi zobák narost“) Autor kromě vulgarismů používá slova hovorové a obecné češtiny (např. viz s. 20 „zejtra“).

7. Jedním z hlavních účelů díla bylo šokovat a provokovat měšťanstvo a poukázat na hrubou ničím nepřikrášlenou realitu. Motivací k sepsání takové sbírky bylo patrně znechucení z povrchního a pokryteckého života lidí. Autor vyjadřuje skeptický pohled k životu, hořkost a zklamání. Odmítá jakékoli vyšší ideály, oslavy života…

8. Ukázkou je titulní báseň celé sbírky s názvem Po nás ať přijde potopa.
Po nás ať přijde potopa
Vy dobří hoši, co jste vyšli bořit
se vzdorem v srdcích, s pěstí sevřenou,
co lidstvu nové ráje chcete stvořit,
vám zpívám píseň na rozloučenou.
Můj vzdor se zchladil volnou sprchou času,
rez s pochvou srostil meče rukojeť.
Brutální, zpěvnou, lehkovážnou chasu
v svém srdci jsem si zamiloval teď.
Mí přátelé se v sympoziích baví,
by zase zítra klesli do bídy.
Navečer z loží zvedajíce hlavy
se v duchu těší: Diem perdidi.
Se zbožnou úctou nelíbají holku,
je nevábí zjev plodných samiček.
V kavárnách nočních u politých stolků
jsou rytíři pochybných dámiček.
Mám za přátele marnotratné muže.
Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.
My do svých vlasů vplétáme si růže,
a po nás – což – ať přijde potopa!

Z básně Po nás ať přijde potopa je patrná celková atmosféra sbírky. Autor zde výrokem „a po nás – což – ať přijde potopa!“ poukazuje na pomíjivost života, vyjadřuje svou znechucenost nad mizivostí života a jeho smyslu. Rým básně je střídavý, báseň je rytmická. V básni najdeme přechodníky (např. zvedajíce).

9. Gellnerovo dílo bylo zhudebněno několika českými autory (např. Vladimír Mišík – píseň Balada) Jaromír Nohavica má ve svém repertoáru píseň Radosti života, Visací zámek písně Všichni mi lhali, Perspektiva nebo Buď matko Boží pomocna.

Autor: Monika Jirásková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *