Antonín Sova – rozbor díla Květy intimních nálad

1. Kniha Květy intimních nálad je dílem českého básníka Antonína Sovy. Poprvé vyšla r. 1891. Četla jsem vydání nazvané Květy intimních nálad a jiné básně vydanou Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění.

2. Antonín Sova prošel stejně jako mnoho básníků stejné doby skepsí přelomu století spojenou se vznikem nových uměleckých směrů (tzv. „ismů“). Antonín Sova se ve svých lyrických básních blížil nejvíce impresionismu – tedy směru zachycujícímu okamžitý neopakovatelný dojem. Kritiky byly Sovovy básně poměrně dobře oceňovány a to zejména za svou jemnost a hloubku zobrazovaných dojmů. Ve všech svých básních Sova prokazoval svůj vztah k přírodě.

3. Jedná se o básnickou sbírku lyrických básní. Převažuje lyrika reflexivní a přírodní.

4. Básně jsou pravděpodobně z prostředí Jihočeského kraje, v okolí města Pelhřimov kde Sova prožil své dětství a mládí, přesné názvy míst však v básních neuvádí. Kniha je rozdělena do tří částí – Z niv a pasek, Městské siluety a Balady duše. Postupně básně jako celek utváří jakýsi obraz života lyrického subjektu. V prvním oddílu knihy najdeme básně o s motivem přírody, vyjadřující pocity nálady autora. Básně v nás vyvolávají představu určitého výjevu z krajiny, který básník často spojuje s nějakou konkrétní vzpomínkou . Často se v těchto básních objevuje motiv mlhy (s.47), symbolizující minulost, opar vzpomínek… Častý je také motiv jara a poukazování na minulost, zašlost doby o které básník píše (s.44 – „po trávě svadlé jdu, po listí spadaném“). Druhá část nazvaná Městské siluety znázorňuje básníkův příchod do města a srovnání městského a venkovského života. Básník evidentně staví do popředí přírodu oproti městu, ve kterém je nesvůj. Postrádá čerstvý vzduch a intimitu přírody(s.55) Upozorňuje na ruch a shon městského života (viz s. 57)

Ve třetí části Balady duše

5. Lyrickým subjektem básní je autor ohlížející se za svým životem, míst s ním spojeným atd.

6. Básně jsou členěny do strof, verš je jambický. Počet strof v básních se různí, vesměs se ale jedná o kratší básně o délce 3-12 strof. Ve strofě jsou většinou 4 verše, někdy ale i více. Často v básních najdeme střídavý rým.

7. Realita je v Sovových básní zachycena chvilkovými dojmy, nepříliš důležitými okamžiky. V básních převažuje stesk, melancholie a smutek. Básně bezprostředně souvisí s básníkovým životem.

8. U řek

U řek mám večer vlažný rád,
u řek, kde plno mušlí leží,
kde zvolna z řek vstává chlad
a bílá pěna z dálky sněží.
U řek mám břízy nejraděj
a olše, do nichž stín se dere,
a cvrčků šum a vážek rej
a v dálce města rysy šeré.

Ukázka je báseň typická pro dílo A. Sovy. Rým je pravidelný, střídavý (abab), verš je pravidelný. Autor používá metafory (stín se dere), epiteta (rysy šeré), anaforu (u řek). Básnické prostředky najdeme v díle Antonína Sovy velice často.

9. Antonín Sova je považován za jednoho z nejdůležitějších českých symbolistů. Svými verši básník ovlivnil další umělce, např. Františka Hrubína působící mezi světovými válkami (tzv. meziválečná generace). Básník F.X. Šalda věnoval tvorbě Antonína Sovy několik studií.

Autor: Monika Jirásková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *