Rozbor filmu Spalovač mrtvol

Autor: Ladislav Fuks

Hlavní hrdina: Karel Kopfrkingl

Další postavy: jeho žena, kterou oslovoval jako Lakmé, ale jmenovala se Marie, syn Milivoj čtrnáctiletý a dcera Zina, 19 let.

Ladislav Fuks se narodil v Praze v roce 1923. Zemřel 1994. Jeho celá tvorba byla ovlivněna pohnutou dobou, ve které žil. Silný vliv na něj měla tíživá atmosféra doby i rodinné prostředí.  Jeho otec byl policejním úředníkem. L. Fuks se věnoval studiu filozofie, psychologie a dějin umění.

První jeho dílo, román Pan Theodor Mundstock, který vyšel v roce 1963, nám autora představuje jako skvělého osobitého vypravěče. K jeho dílům ho inspirovaly postavy lidí z jeho blízkého okolí. Jejich životními osudy byl sám těžce traumatizován, a tak se z jejich vlivu snažil vymanit fiktivními příběhy, které byly výpovědí zlých snů a metaforických obrazů a byly vždy plané symboliky.

Autor při své literární tvorbě ke všem dílům přistupoval s ironickým odstupem. Díla jsou netradiční ve spojení tragédií s groteskou, vždy ho lákala i absurdita scén a dialogů.

Další prózy, které v jeho tvorbě následovaly (Mí černovlasí bratři 1964) a (Smrt morčete 1969) byly povídkové knihy. Jako další dílo přichází osobně laděný román variace pro temnou strunu, který vyšel v roce 1966 a následoval Spalovač Mrtvol 1967. Ten se počítá k nejlepším Fuksovým prózám.

V některých jeho prózách byl převažujícím prvkem historický podtext, jinde zase psychologický zájem, který se projevoval doslova bizarností příběhů zobrazených například v dílech Myši Natálie Mooshabartové z roku 1970 nebo Oslovení z tmy rok 1972 anebo Obraz   Martina Blazkowitze 1980.

Jeho nejrozsáhlejším katastrofickým románem byl nazván Vévodkyně a kuchařka, vydán byl roku 1983. Tento katastrofický román se odehrává ve Vídni na sklonku 19. století.

Hlavním hrdinou příběhu je podivínský a pilný zaměstnanec pražského krematoria. Dílo je spojením bolestné reakce na předválečnou dramatickou situaci republiky a celé Evropy s groteskními a černými psychologickými dějovými momenty.  Tato próza bývá označována za psychologický horor.  Vypravěčská fascinace autora zlem a smrtí se zde velmi výrazně projevuje. Je charakterizována titulní postavou, která v průběhu rychle se odvíjejících událostí a pod vlivem našeptávače mefistofelského přítele ochotně přizpůsobuje nabídnuté  příležitosti ke kariéře „vyvoleného“ a končí vraždami v izolaci. Fuksův vypravěčský styl je zde silně ironizující. Jako by neosobní, věcné popisy dialogů hrál. Vše působí drasticky a panoptikálně. Příběh je zasazen do 30. Let v Praze zasažené mnichovskou kapitulací, následnou okupací a celkově působí poměrně obludně. S doslova neúprosnou logikou vede“malého“ člověka k naprostému přijeté zla a tento doslova patologický jev u člověka sleduje až do konce – tedy do roku 1945. Díky vnitřnímu napětí gradujícímu v samém závěru příběhu a také díky literárním kvalitám a též vysoké úrovni filmového zpracování se Spalovač mrtvol zapsal mezi nejlepší prózy tohoto autora.

Autor článku: Zuzana Bohdalová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *