Jazyk = nejdokonalejší a nejužívanější prostředek lidského dorozumívání
– vznikl v pracovním procesu, neustále se vyvíjí
Řeč = individuální schopnost používat jazykové prostředky ke komunikaci
Komunikace = uvědomělý proces předávání informací, výměna myšlenek mezi lidmi
Jazyková kultura = celková úroveň jazykového vyjadřování a také péče o něj
(hlavním reprezentantem historické jazykovědy byl u nás Jan Gebauer)
Národní jazyk – je jazyk určitého kolektivu lidí, kteří mají stejné: území, dějiny, tradice,
kulturu a způsob života
- jazyky přirozené
- jazyky umělé – nevznikly přirozeným vývojem (počítačový, esperanto, ido, Morseova abeceda, znaková řeč)
dělení:
a) Mluvnice (gramatika):
- Hláskosloví:
Fonetika = jazyková disciplína, která se zabývá zvukovou stavbou jazyka
Fonologie = zabývá se funkcí zvukových prostředků
Ortofonie = disciplína, která klade důraz na správnou artikulaci hlásek
Ortografie = soubor zásad a pravidel pravopisu
- Tvarosloví (Morfologie):
- Stylistika
b) Lexikologie:
– nauka o slovní zásobě
Slovotvorba, Sémantika, Etymologie, Onomastika, Lexikografie, Frazeologie
c) Syntax:
– nauka o mluvnické a významové stavbě věty a souvětí
Útvary národního jazyka
Spisovné:
Spisovná čeština – oficiální útvar, srozumitelný na celém území, jednací jazyk na veřejnosti
Hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny
Nespisovné:
Nářečí (dialekt) – nespisovný útvar národního jazyka užívaný na určité části území
Slang – soubor slov a frází užívaných skupinou lidí
Argot – mluva společensky izolovaných vrstev (vězňů, zlodějů, apod.)
Profesionální mluva – mluva skupiny zaměstnanců určitého povolání
Nadnářeční útvary (interdialekt) – vznikly postupným stíráním rozdílů mezi nářečími
Indoevropské jazyky
- Indoíránské jazyky
- Románské jazyky – španělština, italština, francouzština, portugalština
- Keltské jazyky
- Baltské jazyky
- Arménština
- Řečtina
- Albánština
- Slovanské jazyky – západoslovanské (čeština, slovenština), východoslovanské (ruština, ukrajinština), jihoslovanské (slovinština, bulharština, srbština, chorvatština)
Slovní zásoba
Spisovná slova – hovorová, knižní, odborná a básnická
Nespisovná slova – pocházejí z obecné češtiny, nářečí, slangu, argotu
Morfologie – tvarosloví
– lingvistická disciplína, která se zaobírá, na jaké části se dá slovo rozdělit
– zaobírá se slovními druhy a jednotlivými mluvnickými kategoriemi
Podstatná jména (Substantiva)
– jména osob, zvířat, věcí či rostlin
– dělí se na konkrétní a abstraktní
- druhy substantiv:
konkrétní – nositelé vlastností a dějů
abstraktní – vlastnosti, děje, duševní stavy
obecná – druhová a látková
vlastní – pro jedinečný, určitý jev
Přídavná jména (adjektiva)
– u adjektiv určujeme rod, číslo, pád
- druhy adjektiv:
složená, jmenná a přivlastňovací
– tvary složené mají buď koncovky tvrdé, nebo měkké
Zájmena (pronomina)
– neoznačují osoby, zvířata, věci, ale příslušné jméno zastupují (např. já, on, ten, atd.)
- podle významu rozeznáváme:
osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná
Číslovky (numeralia)
– dělíme je na určité a neurčité
- dále rozeznáváme číslovky podle významu:
základní, řadové, druhové, násobné
Slovesa
– vyjadřují děj – činnost, stavy, změny stavu, probíhající děj, budoucí či minulý děj
– časují se
- typy sloves:
a) slovesa plnovýznamová – mají samostatný věcný význam
b) slovesa pomocná – vlastní pomocná slovesa, modální (způsobová) slovesa, fázová
slovesa
c) slovesa zvratná
Příslovce (adverbia)
– vyjadřují okolnosti děje nebo vlastností
– převážně odvozené od přídavných jmen
- druhy příslovcí:
– místa, času, způsobu, příčiny
Předložky (prepozice)
– spojeny s podstatným jménem, vyjadřují jeho vztahy
- dělíme je podle původu: vlastní (primární), nevlastní (sekundární)
Spojky (konjukce)
– slouží ke spojování vět i větných členů
– máme dva druhy spojek – souřadící a podřadicí
Citoslovce (interjekce)
– nejsou větným členem
– vyjadřují city, náladu, vůli
– také označuje hlasy a zvuky
Částice (partikule)
– uvozují samostatné věty nebo vyjadřují různé významové a citové odstíny
- např.: kéž, ať, nechť, což, jen
Lexikologie
– věda zabývající se slovní zásobou
– slovní zásoba obsahuje slovní spojení (= spojení slov, které dostává nový význam)
Frazeologie – rčení (např.: nechat na holičkách)
Větná frazeologie – pořekadla (např.: Bez peněz do hospody nelez.)
Pojmenování víceslovná – odborné názvy, termíny (např.: kočka domácí)
2 typy slovní zásoby:
- aktivní – používané slova
- pasivní – větší, nepoužíváme
Vznik slov:
- Odvozování
– les = lesní
– předpony, přípony, koncovky
- Skládání
vlastní – nelze je rozdělit (př.: velkoměsto, horolezec)
nevlastní – můžeme rozdělit na 2 samostatná slova bez úpravy (př.: kolemjdoucí, stavbyvedoucí)
- Přejímání
– z cizích jazyků
– v době středověku z latiny a němčiny
– v národním obrození z ruštiny a polštiny
– po roce 1989 z angličtiny
– dnes ze západní Evropy a Ameriky
- Zkratková slova, zkratky
– zkratku hláskujeme, neskloňujeme
–
Obohacování slovní zásoby – rozvíjení, nová slova vznikají odvozováním přípon, předpon a
koncovek
Skládání slov – složenina vlastní a nevlastní
Lexikografie – věda zabývající se slovníky (jazykové, naučné)
Derivologie – nauka o tvorbě slova, odvozování slov
- kořen slova – nejmenší část slova, která nese určitý význam a je společná pro všechny příbuzná slova
- předpona – na začátku
- přípona – na konci
- alternace – hlásková změna
Přímá a nepřímá řeč
Přímá řeč:
– podává výpověď doslova tak, jak byla pronesena, včetně časů a gramatických osob
– je uzavřena v uvozovkách a může být doprovozena uvozovací větou
Nepřímá řeč:
– zpráva mluvčího o výroku jiného mluvčího
– mění se gramatická osoba, čas, někdy i slovosled
– vyjádřena vedlejší větou
Rozdíl mezi přímou a nepřímou řečí:
Eva navrhla „Půjdu s tebou.“ x Eva navrhla, že půjde se mnou.
věta uvozená přímá řeč hlavní věta vedlejší věta
Zdroje
SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004, 104 s. ISBN 80720096723.
HLAVSA, Zdeněk. Český jazyk pro střední odborné školy a studijní obory středních odborných učilišť všech typů. 2. přeprac. vyd., v SPN 1. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, 1996, 278 s. ISBN 80-859-3730-1.
Mluvnice. [online]. [cit. 2013-09-19]. Dostupné z: http://www.et.jecool.net/wp-content/uploads/mluvnice.pdf
Vlastní zápisky ze SŠ