Rozbor hry Dobytí severního pólu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka

Premiéra hry proběhla v pražském Divadle Jiřího Wolkera v roce 1985. Pro rozbor je použito vydání z roku 1993. Tato hra vyšla také v souborné knize Hry a semináře úplné vydání, kde jsou všechny cimrmanovské hry. 
Dílo je jednou z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana, které psal Zdeněk Svěrák a Smoljak. Dílo je, stejně jako další hry údajně napsané Járou Cimrmanem –fiktivní osobností české historie. Podle Smoljaka a Svěráka, kteří osobnost Cimrmana vymysleli, se Jára Cimrman narodil ve Vídni v 60. letech 19. století. Byl velice všestranný – dramatik, básník, hudebník, filozof, učitel cestovatel a kriminalista. Za svého života se nedočkal uznání, až po nalezení truhly s jeho pozůstalostí dr. Evženem Hedvábným začala být jeho práce ceněna. Na vymýšlení postavy Járy Cimrmana se podílel také Jiří Šebánek.
Zdeněk Svěrák je současný český dramatik a scénárista, také textař písní a herec. Ladislav Smoljak byl herec, režisér (filmový i divadelní) a scénárista.
Hra Dobytí severního pólu vznikla v době komunistického režimu u nás, proto si autoři museli hlídat, co do hry psali, aby obsah vyhověl cenzuře a mohl být vydán. Žižkovské divadlo Járy Cimrmana má v repertoáru celkem 15 cimrmanovských her, údajně ovšem Jára Cimrman napsal mnohem více děl (nejen dramat).
Společně s Divadlem Járy Cimrmana (založeným r. 1967) působilo na české scéně např. divadlo Semafor (název je zkratkou vzniklou ze „Sedm malých forem“, založeno již r. 1959), Divadlo Na Zábradlí, brněnské divadlo Husa na provázku nebo Studio Y.

Jedná se o drama, konkrétně komedii, která následuje po úvodním semináři (typické pro všechny cimrmanovské hry).

Úvodní seminář

Seminář se skládá z několika přednášek. První přednáška je vytvořena z recitace Cimrmanovy básně Školní brašnička, která je neustále narušována jedním z profesorů a humorně oživená simulovanými problémy s oponou. Následující přednáška se věnuje Cimrmanově výpravě do severských krajin a výzkumům, které zde údajně provedl. Poslední přednáška se věnuje Cimrmanově neúspěšné hře Přetržené dítě a také ukazuje Cimrmanův vynález – živé obrazy.

Vlastní hra

Drama se odehrává r. 1909. Jejím Popisuje nástrahy během cesty na Severní pól (zima, nedostatek jídla) atd. Kompozice vlastní hry je chronologická. Skupina mužů ve složení: Varel Fryštěnský, Vojtěch Šofr, Václav Pousta a Karel Němec (který celou výpravu vede), se vydává na cestu na Severní pól. Celá hra je humorná, najdeme v ní mnoho vtipů a dvojsmyslných replik.

Hlavními postavami této komedie jsou:
Varel Fryštenský – Silný, ale pravděpodobně ne příliš chytrý muž, během výpravy táhne saně se zásobami
Karel Němec – Náčelník
Vojtěch Šofr – Lékárník, velice skeptický člověk, neustále něco kritizuje a jako první podléhá během výpravy trudomyslnosti
Václav Poustka – Pomocný učitel, snaží se výpravu oživit a využít své zkušenosti z pedagogické profese (např. vymýšlí prostředky proti trudomyslnosti). Dále také vede (a během představení předčítá) deník celé výpravy.

Text je psaný formou scénáře k divadelní hře, proto je psaný v dialozích a obsahuje scénické poznámky (napsaná v závorkách, vyjadřující, jak vypadá scéna, co dělají herci atp.). Jazyk díla je spisovný, místy až přehnaně, což působí velice komicky. Místy se ve scénáři objevují archaismy, dále prvky hovorové češtiny (Setsakramentsky, kverulant, pešuňk). Autoři se snaží vtipně využívat český jazyk (např. různé přesmyčky – záměna slova kázeň za slovo lázeň, s. 47)

Dílo slouží zejména pro pobavení obecenstva.

Ukázka je vybrána z počátku 3. obrazu, účastníky výpravy trápí hlad a snaží se najít řešení…
 
NÁČELNÍK: Pánové! Hrozí nám smrt hladem. Přemýšlel jsem o tom celou noc a nevidím jiné východisko. Navrhuji sníst psy.
(Přítomní si vymění nechápavé pohledy.)
UČITEL: Psy?
LÉKÁRNÍK: Vždyť my přece žádné psy… Aha, už rozumím!
(Pohlédne na Frištenského, který s vyplazeným jazykem dýchá jako pes.)
FRIŠTENSKÝ (v úleku schová jazyk a přestane hlasitě dýchat): Jaký psy?
UČITEL: Je to smutné, když člověk musí vztáhnout ruku na svého věrného přítele, ale asi skutečně nebude jiné východisko.
LÉKÁRNÍK: A bylo by možná lepší nesníst je všechny najednou. Jíst je po částech. Víte, aby byl zbytek spřežení schopen tahu.
FRIŠTENSKÝ: Co to tady blábolíte? Vy snad máte vidiny nebo co. Kde vidíte jaký psy?
NÁČELNÍK: S tím nesouhlasím. Když utratit, tak najednou. A hned. Dřív než zhubnou.
FRIŠTENSKÝ: Už je to tady. Zešíleli. Pánové, vzpamatujte se. My žádný psy nemáme. Vzpomeňte si. Vy jste původně chtěli vzít psy. Ale já jsem vám to rozmluvil. Ještě jsem říkal, vzpomeňte si, vemte radši silnýho chlapa, jako jsem já. Ty sáně utáhne a ještě zastane jinou práci. Může například naštípat dříví, jsem říkal. A taky, vzpomeňte si, jak jsem krásně rozštípal naše lyže. To bylo bohužel poslední dříví, co jsme měli, takže teď už jsem vám vlastně dobrej jenom k tomu tahu, ale táhnu pořád dobře, pořád jsem ještě silnej.
UČITEL: No právě. Já bych to neodkládal.
FRIŠTENSKÝ: Jo, kdybysme ty psy měli, tak bych rozuměl tomu, že by se dali sníst. Já už psa jed. To není špatný maso. Ale když máte místo psů mě… Náčelníku, cos to navrhoval?
NÁČELNÍK: Sníst psy.
FRIŠTENSKÝ: I když je nemáme.
NÁČELNÍK: I když je nemáme.
FRIŠTENSKÝ: Vy všichni, jak jste tady, tomu rozumíte?
UČITEL: Ano.
LÉKÁRNÍK: Rozumíme.
FRIŠTENSKÝ: Já teda ne.
UČITEL: Ono je to možná lepší, Varle. Tady pan lékárník ti dá nějaké prášky, usneš…[1]
 
V ukázce najdeme nepřímou charakteristiku Frištenského, který svým chováním prokazuje relativně nízkou inteligenci. Úryvek je, stejně jako celá hra, napsaný formou dialogů se scénickými poznámkami (v závorkách).  V textu najdeme mnoho slov hovorové češtiny (např. jaký psy), na druhou stranu mluva učitele Poustky je spisovná – Spisovností jazyka a použitými výrazy autor dokresluje charaktery jednotlivých postav. Humor použitý v ukázce je typický pro celé drama a celou cimrmanovskou tvorbu.

Hra Dobytí Severního pólu je (stejně jako ostatní cimrmanovské hry) dodnes uváděna v Žižkovském divadle Járy Cimrmana a stále má velkou návštěvnost. Jára Cimrman se stal pro Čechy legendou a cimrmanovský humor je mezi Čechy velice populární (možná právě proto, že vystihuje typickou českou povahu a lidový humor v Čechách).
Autor: Monika Jiráková

Použité zdroje:

[1] CIMRMAN, Jára, Ladislav SMOLJAK a Zdeněk SVĚRÁK. Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909. V Praze: Paseka, 1993, 74 s. Divadlo Járy Cimrmana. ISBN 80-851-9252-7.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *