Lidská práva a významná ujednání o lidských právech

Otázka lidských práv se začala ve světě objevovat společně s rušením otroctví a poddanství, nejvíce asi koncem 18. stol. Až po druhé světové válce se ale objevilo současné pojetí lidských práv. Co to tedy lidská práva jsou? Lidská práva jsou definována jako práva všech fyzických osob, která vyplývají z pouhé příslušnosti k lidskému rodu. [1] Tato práva vycházejí z lidské přirozenosti a humanity a týkají se přirozených oblastí života. V oblastní lidských práv člověk nemá podléhat kontrole státu, pokud respektuje zákony.  Jejich podstata vychází z morálky, zejména v Evropě do značné míry ovlivněné křesťanskou vírou. Mezi základní lidská práva patří hlavně právo na život, rovnost lidí, právo na osobní bezpečnost a svobodu, dále na svobodu projevu, pohybu a projevu. Lidská práva dále zahrnují v minulosti několikrát potlačované právo shromažďovací. Základní lidská práva také zahrnují zákaz mučení, nucených prací atd. Je důležité si uvědomovat, že lidská práva platí pro všechny lidi bez výjimky (jsou univerzální), nikdo je za žádných okolností nemá právo druhým odepřít (jsou nezrušitelná a nezcizitelná), dále jsou nepromlčitelná (člověk o ně nemůže nikdy přijít – i když je nevykonává) a zároveň se jich člověk nemůže vzdát (jsou nezadatelná).

Prvním významným ujednáním o lidských právech byl anglický dokument Magna charta libertatum (Velká listina svobod). Ta byla vydána už r. 1215 a jednalo se o vůbec první dokument omezující práva panovníka vůči poddaným. Tento dokument si vynutilo anglické obyvatelstvo na svém králi Janu Bezzemkovi. Byla psaná latinsky, dočkala se několika úprav a její podstata se stala součástí všech pozdějších anglických dokumentů o lidských právech.

Dalšími důležitými deklaracemi, ze kterých vycházejí pozdější dokumenty, jsou Deklarace nezávislosti USA z roku 1776 a francouzská Deklarace práv člověka a občana vyhlášená r. 1789, ve kterých jsou lidská práva zakotvena.

Lidská práva v dnešním pojetí upravovala jako první Všeobecná deklarace lidských práv z 10. prosince 1948. Na připomínku jejího vyhlášení je tento den slaven jako Mezinárodní den lidských práv.

Nejdůležitější dokument o lidských právech v České republice je Listina základních práv a svobod ČR. Ta je součástí Ústavy ČR a je stejně závazná jako Ústava sama, tedy všechny další zákony a nařízení s ní musí být v souladu. Skládá se z preambule a 6 hlav a dohromady má 44 článků:

Hlava I. obsahuje obecná ustanovení, hlava II. vyjmenovává a vysvětluje základní lidská práva a svobody (právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí aj.), v hlavě III. najdeme práva národnostních a etnických menšin (chrání před diskriminací, násilnou asimilací…), v hlavě IV. práva sociální, hospodářská a kulturní (garantují jistou úroveň života – právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, právo na vzdělání…), hlava V. potom řeší právní ochranu (právní na soudní či jinou právní ochranu). Hlava VI. obsahuje společná a závěrečná ustanovení.

Dalším českým dokumentem o lidských právech je např. Charta 77, kterou sepsala a vydala skupina obyvatel nesouhlasící s komunistickým režimem r. 1977. Tuto chartu podepsalo navzdory tvrdým represím 1898 osob. Text charty ukazoval, k jakým právům se stát zavázal, ale nedodržoval je. Činnost Charty 77 byla ukončena r. 1992, potom co r. 1989 byla tzv. Sametovou revolucí nastolena demokracie.

Zdroj:

EMMERT, František. Odmaturuj! ze společenských věd. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. Odmaturuj!. ISBN 80-862-8568-5.



[1] EMMERT, František. Odmaturuj! ze společenských věd. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. Odmaturuj!. ISBN 80-862-8568-5.

Autor: Monika Jirásková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *