Český jazyk – literatura

Literatura – souhrn všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva.

Rozlišujeme:

  • Věcná literatura – zaměřuje se na poznání a sdělení, např. odborná, vědecká, publicistická, administrativní literatura.
  • Umělecká literatura (krásná literatura, beletrie) – zaměřuje se na estetický účinek díla, např. psychologická, dobrodružná, sci-fi, dívčí literatura.
  • Literatura faktu – líčí skutečné události, vychází z ověřených faktů, nezkresluje je; např. životopis, cestopis, paměti.
  • Publicistická beletrie – nepřináší jen informace, ale také subjektivně hodnotí a nutí k zamyšlení; např. fejeton, reportáž.

 

Z hlediska obsahu rozlišujeme tři literární druhy:

Lyrika – nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady, dojmy, myšlenky a úvahy autora nebo hrdiny.

k základním lyrickým žánrům patří:

píseň, elegie, epitaf, epigram, óda, písmo, sonet

 

Epika – založena na dějovosti, vyprávění příběhu, zpravidla se člení podle rozsahu.

k základním žánrům epiky patří:

bajka, báje, pověst, pohádka, povídka, novela, román, biografie, autobiografie, epos, legenda, kronika

 

Lyrickoepické žánry: balada, romance, básnická povídka

 

Drama – dílo, jehož děj je tvořen pomocí monologů a dialogů postav, základem je střet,

konflikt postav. K nejdůležitějším dramatickým žánrům patří:

tragédie, komedie, činohra

 

Literární teorie – figury a tropy

Figury – zvláštní větné obraty

ANAFORA – slova se pravidelně opakují na začátku verše

EPIFORA – opakování stejných slov na konci veršů

EPANASTROFA – opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého verše

EPIZEUXIS – opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou

ANASTROFA (inverze) – obrácení obvyklého pořádku slov

PŘIROVNÁNÍ – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastností jiného jevu

ŘEČNICKÁ OTÁZKA – otázka, na níž ten, kdo ji klade, nečeká odpověď

APOSTROFA – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů

PARAFRÁZE – záměrné napodobení cizího uměleckého díla nebo stylu

CITACE – použití cizího slovesného projevu

 

Tropy – liší se charakterem a typem přenášení významů

METAFORA – přenesení významu na základě podobnosti, vzhledu, funkce, vlastností, pohybu apod.

PERSONIFIKACE – přenos lidských vlastností a jednání na neživé věci či abstraktní pojmy

METONYMIE – přenesení významu na základě věcné souvislosti

SYNEKDOCHA – přenesení významu na základě záměny části a celku

OXYMORÓN – spojení významově protikladných slov

ALEGORIE – rozvinutá metafora, celá báseň může mít přenesený význam

EPITETON – básnický přívlastek, zdůrazňuje stálou vlastnost

 

HUMANISMUS A RENESANCE

počátek 14. století – 17. století

RENESANCE

– myšlenkový a umělecký proud, návrat k antice

– slovo pochází z francouzštiny a znamená „znovuzrození“

– nejvýrazněji se projevila renesance v umění, vrcholná epocha renesančního umění v Itálii

nastala v letech 1500-1540.

– prvním renesančním architektem byl F. Brunelleschi

– nejslavnější umělci: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Rafael Santi

– renesanční literatura vytvořila v evropských zemích spisovný národní jazyk

 

HUMANISMUS

– z latiny humanus „lidský“

– v popředí zájmu je člověk, důvěra v jeho schopnosti

– touha po pravdivém a svobodném poznávání přírody

– úsilí o všestranné vzdělání

– jazyk humanistů – vytříbená klasická latina

– humanisté se v literatuře projevují dvojím způsobem – latinsky a v národním jazyce

 

EVROPSKÁ RENESANCE

Itálie – přelom 13. a 14. století:

DANTE ALIGHIERI (1265-1321)

– kritik své doby

– proti vládcům a papeži – donucen k vyhnanství

Nový život – deník platonické lásky k zemřelé Beatricii, milostné básně

Božská komedie – duchovní alegorický epos

– skládá se ze tří částí po 33 zpěvech a 1 úvodní zpěv

– hlavním hrdinou je poutník

– části: peklo, očistec, ráj

 

GIOVANNI BOCCACCIO (1313-1375)

– první životopisec Danta

– vytvořil nový literární žánr: novelu

– novela je krátký prozaický útvar, který pojednává o současnosti

Dekameron – soubor 100 novel, 10 mladých lidí utíká před morem z Florencie, cestou si

vyprávějí příběhy např. o neštěstích, lásce, lidské hlouposti

– dílo je napsáno výsměšnou, milostnou až erotickou tématikou

 

FRANCESCO PETRARCA (1304-1374)

– nazýván otcem humanismu

– založil nový literární útvar: sonet = znělka

Zpěvník – sbírka milostné poezie, převážně sonety pro Lauru

 

Francie 15.-16.stol. :

FRANCOIS VILLON (cca 1431- po 1463)

– považován za prvního prokletého básníka

– kritizoval zákony, veřejně i v dílech

– zakladatelem Villonské balady

Odkaz (Malý testament) – ironické verše

Závěť (Velký testament) – obraz vlastní bídy, psáno formou villonských balad

 

FRANCOIS RABELAIS (cca 1494-1553)

– satirik- kritik zla a lidských chyb, původně mnich a lékař

Gargantua a Pantagruel

– 5 dílný satirický román

– vypráví o královské rodině obrů = kritika soudobé francouzské společnosti

 

Španělsko – 16. a 17. století:

– vzniká zde Pikareskní román- forma dobrodružného románu

– hlavní postava je nehrdinský typ

 

LOPE DE VEGA (1563-1635)

– zakladatel sociálního verše

– autor 2000 her

Ovčí pramen ( Fuente Ovejuna) – historická hra podle skutečné události

 

MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547-1616)

– cestovatel, inspirace pro své příběhy

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – rytířský román s hlavním hrdinou zchudlým šlechticem

 

Anglie 14. – 16. stol.:

GEOFFREY CHAUCER (1340-1400)

– vliv na jeho tvorbu měl Dante, Petrarca, Boccaccio

Canterburské povídky – cyklus 24 veršovaných příběhů s předmluvou a epilogem

– obraz soudobé Anglie

– jemná ironie v pohledu na lidské slabosti

 

CHRISTOPHER MARLOWE (1564-1593)

Doktor Faust – tragédie učence, který kvůli poznání obětuje vlastní duši

– poprvé použit blankvers

 

WILLIAM SHAKESPEARE (1564-1616)

– pochází ze Stratfordu nad Avonou

– vytvořil nový typ renesančního hrdiny, který bojuje za své ideály

– psal převážně dramata

Komedie:

Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Kupec benátský, Večer tříkrálový

Historické hry:

Jindřich IV., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesar

 

Tragédie:

Romeo a Julie – boj za lásku, konflikt dvou znepřátelených rodů ve Veroně

Hamlet kralevic dánský –  mravní dilema, boj za pravdu

Mackbeth – boj o moc, tragédie osobnosti zničené touhou po absolutní moci

Othello – ze žárlivosti zabíjí hlavní postava svou ženu

 

 

HUMANISMUS V ČECHÁCH

70. léta 15. stol, – 20. léta 17. stol.

– šíří se především nauková literatura

– spisovným jazykem se vedle češtiny stává latina

– humanismus národní (český) a nadnárodní (latinský)

– rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku

 

 

Nadnárodní humanisté:

JAN Z RABŠTEJNA (1437-1473)

spis Dialogus

– hájil politiku Jiřího z Poděbrad v době, kdy katolické panstvo vystoupilo proti panovníkovi

– dílo je psané formou rozhovoru tří šlechticů – jiného politického názoru

– výzva k smíru

 

BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (1461-1510)

– katolický filosof, básník

– odmítavý postoj k češtině

Traktát o lidské ubohosti

 

Národní humanisté:

VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD (ASI 1460-1520)

– právník a univerzitní mistr

O práviech, o súdiech i o dskách Země české knihy devatery – právnický spis, jazyková dokonalost

 

JAN CAMPANUS VODŇANSKÝ (ASI 1572-1622)

– básník, dramatik, rektor pražské univerzity

 

KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC (1564-1621)

– válečník, diplomat, popraven na Staroměstském náměstí, psal cestopisy

 

JAN BLAHOSLAV (1523-1571)

– nejvšestrannější osobnost, biskup jednoty bratrské

Filipika proti misomusům, Muzika, Bible kralická

 

BAROKO

od pol. 16. stol. v Itálii a Španělsku, během 17. stol. v celé Evropě

– název pochází z portugalského barocco – „velká perla“

– tři fáze: rané baroko, vrcholné baroko a pozdní baroko (rokoko)

– důsledkem třicetileté války (1618-1648)

 

témata barokní literatury:

a) náboženská – Anglie

b) téma třicetileté války – Německo

c) všední život – Španělsko

 

EVROPSKÉ BAROKO

Španělsko:

PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA (1600-1681)

– šlechtic a kněz

– vrcholem tvorby nábožensko-filosofická dramata

Život je sen – problém lidské předurčenosti osudu a svobod, veršované drama

 

Itálie:

TORQUATO TASSO( 1544-1595)

Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinský epos, myšlenky a vzory antiky

Commedia dell´arte – profesionální komedie založená na improvizaci, vzniká v Itálii

 

Anglie:

JOHN MILTON (1608-1674)

– básník a prozaik

Ztracený ráj – duchovně filozofický epos, biblické téma

 

Německo:

HANS JACOB CHRISTOFFEL VON GRIMMELSHAUSEN (1621-1676)

Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – nejvýznamnější román německého baroka, soubor několika knih

 

ČESKÉ BAROKO (POBĚLOHORSKÁ LITERATURA)

– spjato s protireformací – náboženský charakter

– násilná rekatolizace a germanizace

– rozdělení české literatury na dva proudy – exulantskou (zahraniční) a domácí

– domácí spojena s katolictvím

– literární úpadek, vzdělaní nuceni k emigraci

 

Literatura v emigraci:

JIŘÍ TŘANOVSKÝ (1592-1637)

– sestavil a vydal kancionál Cithara sanctorum

 

JAN AMOS KOMENSKÝ (1592-1670)

– latinsky Comenius „učitel národů“

– vrcholná postava exulantské literatury a celého českého baroka

– teolog, kněz a učitel Jednoty Bratrské

– psal česky, později latinsky

– usilovně se zabýval nápravou světa, společnosti

Labyrint světa a ráj srdce – satirická alegorie světa

Listové do nebe – poukazuje na sociální bezpráví                                                 

Orbis pictus – Svět v obrazech, snažil se odstranit ze škol mechanické memorování slovíček, vyučování má být snadné a zábavné

Truchlivý, O poezii české, Schola ludus, Didaktika        

 

Domácí literatura:

BEDŘICH BRIDEL (1619-1680)

– básník a překladatel, člen jezuitského řádu

Co Bůh? Člověk? – vrcholná skladba období baroka, lyrická báseň

Jedličky – vánoční poezie

 

VÁCLAV JAN ROSA

– tvůrcem česko-latinsko-německého slovníku, který byl důležitým pramenem pro Jungmanna

 

BOHUSLAV BALBÍN (1621-1688)

– jezuita, všestranný vzdělanec, psal latinsky

– autorem životopisu Jana Nepomuckého

Rozmanitosti z historie Království českého – souborná česká vlastivěda

Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého – zdůrazňuje zhoršující se postavení češtiny

 

KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ A PREROMANTISMUS

17. a 18. století

KLASICISMUS

– z latinského classicus „vynikající, vzorový“

– umělecký směr aristokracie

– důraz na rozum

– reakce na baroko

 

Francie:

PIERRE CORNEILLE (1606-1684)

– tvůrce moderní tragédie hrdinské se smírným koncem

Cid – veršovaná tragédie, hrdinové podřizují city společenským normám

 

JEAN RACINE (1639-1699)

– tvůrce psychologických tragédií

Faidra– milostný příběh, hrdinové podléhají svým vášním

 

MOLIÉRE (1622-1673)

– vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin

– spory s vysokou šlechtou a církví

– zemřel na jevišti, když hrál ve své poslední hře Zdravý nemocný

– klasik světové komedie, autor frašek

Lakomec- nejznámější dílo o lakomém měšťanovi Harpagonovi

Zdravý nemocný – psáno na konci života

Tartuffe neboli Podvodník – kritika církve, pokrytectví

 

OSVÍCENSTVÍ

– nové myšlenkové proudy, politické postoje

– reakce na absolutistický systém ve Francii

– vrcholem osvícenství Velká francouzská revoluce

– cílem bylo dokonale poznat přírodu a svět

– zaměření proti absolutismu, církvi, konzervatismu

 

Francie:

CHARLES-LOUIS DE MONTESQUIEU (1689-1755)

Perské listy – nastavení zrcadla evropské společnosti, považován za první francouzský osvícenský román

 

VOLTAIRE (1694-1778)

– vlastním jménem Francois Marie Arouet

– odpor k církvi, fanatismu

– propagace svobody a rovnosti lidí

– vězněn v Bastile

Candide neboli Optimismus – nejvýznamnější Voltairovo dílo, osvícenský filozofický román

 

DENIS DIDEROT (1713-1784)

-vůdčí osobnost encyklopedistů

Jeptiška – román v dopisech

Jakub fatalista a jeho pán – bezcílné putování Jakuba za svým pánem, složitý text, neuzavřený konec

 

Anglie:

JONATHAN SWIFT (1667-1745)

– tvůrce moderních satirických próz

Guliverovy cesty– čtyřdílný román, spojení filozofického, utopického a dobrodružného románu

 

DANIEL DEFOE (1660-1731)

Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku – smyšlená autobiografie, dobrodružný román o osudech ztroskotaného námořníka

 

PREROMANTISMUS

– kritický postoj k soudobému světu, hledání nového ideálu

– návrat k přírodě

– zájem o lidovou slovesnost

 

Francie:

JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712-1778)

– kritik společenské nerovnosti

– zdůrazňuje místo rozumu cit

– teoretik výchovy

Emil čili o výchově – člověk kazí civilizaci, dítě by mělo být izolováno, pedagogický román

 

Německo:

JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749-1832)

– jeden z největších spisovatelů všech dob, všestranný

– rousseauovský návrat k přírodě

Faust – rozsáhlá dramatická báseň, vrcholné dílo

Utrpení mladého Werthera

 

FRIEDRICH SCHILLER (1759-1805)

Óda na radost – báseň oslavující štěstí

Loupežníci – o osudech dvou šlechticů, odsouzení amorálního chování šlechtických vrstev

 

ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE

1. pol. 19. stol.

– není jen uměleckým směrem, ale i postojem člověka

– stojí proti klasicismu a osvícenství

– navázal na preromantismus

– důraz na city, fantazii a vůli

– časté téma – nešťastná nebo nenaplněná láska

 

Anglie:

WALTER SCOTT (1771-1832)

– zakladatel historických románů, sběratel skotských lidových balad

Panna jezerní – rozsáhlá epická báseň ze skotských dějin

Ivanhoe, Waverley

 

PERCY BYSSHE SHELLEY (1792-1822)

Odpoutaný Prométheus – nejvýznamnější dílo, lyrickofilozofické básně

 

Francie:

VICTOR HUGO (1802-1885)

– odpůrce Napoleona, postupně se stává stoupencem liberalismu

Ubožáci (Bídníci) – 5 dílný společenský román

Chrám matky Boží v Paříži, Legenda věků, Cromwell

 

Itálie:

ALESSANDRO MANZONI (1785-1872)

Snoubenci – historický román, příběh lásky vesnických milenců

 

Rusko:

ALEXANDER SERGEJEVIČ PUŠKIN (1799-1837)

– nejvýznamnější ruský autor

Evžen Oněgin – legendární román psaný ve verších

Boris Gorunov, Kapitánská dcerka, Cikáni

 

Dánsko:

HANS CHRISTIAN ANDERSEN (1805-1875)

Pohádky vyprávěné pro děti, Nové pohádky a povídky

Pohádka mého života – stylizovaná autobiografie

 

USA:

EDGAR ALLAN POE (1809-1849)

– zakladatel americké novely, hororu a detektivky

Havran – lyrickoepická skladba

Vraždy v ulici Morque, Maska červené smrti, Jáma a kyvadlo

 

ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

– po období pobělohorském je nutností obnovit český jazyk a zájem o historii

– roku 1774 je založena KRÁLOVSKÁ ČESKÁ SPOLEČNOST NAUK

poté Soukromá společnost nauk, dnes Česká akademie věd

 

Etapy národního obrození:

1. etapa: obranná – defenzivní (1775 – 1805)

– vzniká zde pouze vědecká literatura

– zakládají se divadla, noviny a vznikají almanachy = sbírka básní a příspěvků různých autorů

 

JOSEF DOBROVSKÝ (1753 – 1829)

– nejdůležitější osobnost první etapy národního obrození

– zakladatelem nové vědy = SLAVISTIKY (učebnice slovanských jazyků)

– slavistiku vyučoval také na univerzitě

Základy jazyka staroslověnštiny, Historie české řeči a literatury, Zevrubná mluvnice češtiny

 

VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS

– založil nakladatelský podnik: Česká expedice

 

ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER

– zakladatelem Puchmajerovi básnické družiny

 

Divadla:

Divadlo v kotcích – první divadlo, vzniklo roku 1738 na ovocném trhu

Divadlo Bouda neboli Vlastenecké divadlo – stálo na dnešním Václavském náměstí, hrály se zde české hry, později zakázáno

Nosticovo divadlo – později Stavovské divadlo

 

 

JOSEF KAJETÁN TYL (1808-1856)

– zakladatel ochotnického Kajetánského divadla

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Dekret kutnohorský, Poslední Čech, Strakonický dudák aneb hody divokých žen

 

2. etapa: útočná – ofenzivní (1805 –1830)

– vedle vědecké literatury se rozvíjí i krásná literatura

dvě části: vědecká a umělecká literatura

Vědecká literatura:

JOSEF JUNGMANN

– nejdůležitější osobnost druhé etapy, psal a mluvil zásadně česky

FRANTIŠEK PALACKÝ

– vydával časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách

– založil austroslavismus – propaguje myšlenku rovnosti Čechů a Němců v rámci Rakouska- Uherska

 

Umělecká literatura:

JAN KOLLÁR

– zakladatelem myšlenky panslavismu – myšlenka o slovanské vzájemnosti, propaguje, že by si všichni Slované měli být rovni, mít stejné tradice, jazyk a území

Slavy dcera – psáno podle Božské komedie (Dante)

 

FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ

– představitel krásné literatury, sběratel lidové slovesnosti

– zakladatel novin Česká včela

Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých, Kvítí

 

3. etapa: romantismus (1830 – 1848)

– vyvrcholení národního obrození

 

ČESKÝ ROMANTISMUS

KAREL HYNEK MÁCHA (1810-1836)

– vrchol českého romantismu

– 1. český moderní básník

– autor převážně byronského typu

Máj – lyrickoepická skladba – vrchol tvorby

– jedná se o základní dílo moderní české poezie

Marinka, Cikáni, Křivoklad

 

KAREL SABINA

Básně, Oživené hroby, Libreta

 

4. etapa

a) nástup Májovců (1858)

b) nástup Ruchovců a Lumírovců (1868)

c) vznik samostatného Československa (1918)

– čtvrtá etapa je ovlivněna světovým realismem

 

REALISMUS A NATURALISMUS

19. století

– realistická literatura je ovlivněna vývojem věd a filozofií

– cílem realismu je pravdivé zobrazení společnosti

– zakladatelem realismu je považován Honóre de Balzac

– konečnou fází realismu je naturalismus

– naturalismus vzniká ve Francii a zakladatelem je Emil Zola

Naturalismus – člověk je brán jako součást přírody

 

Realismus ve světové literatuře

Francie:

HONORÉ DE BALZAC (1799-1850)

– klasik literárního realismu

Lidská komedie – rozsáhlé dílo, jde o cyklus asi 100 románů a povídek, obraz francouzské společnosti od napoleonských válek do pol. 19. stol.

Otec Goriot – román o životě kdysi bohatého kupce

Lesk a bída kurtizán, Ztracené iluze

 

GUSTAVE FLAUBERT (1821-1880)

– autorem dokumentárního románu

– největším autorem pravého realismu

Paní Bovaryová – román o ženě, nespokojené ve všedním manželství

Citová výchova – autobiografické prvky

 

 

Anglie:

CHARLES DICKENS (1812-1870)

– díla ovlivněna jeho dětstvím

– v dílech se objevuje kritika sociálních rozporů

Kronika Pickwickova klubu – humoristický román, dílo, které Dickense proslavilo

Oliver Twist, David Copperfield

 

Rusko:

ANTON PAVLOVIČ ČECHOV (1880-1948)

– zakladatelem psychologického dramatu

Tři sestry, Strýček Váňa

 

LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ (1828-1910)

– hlásal návrat k patriarchálnímu křesťanství

Vojta a mír – 4 dílný historický román

Anna Karenina – sociálně psychologický román

 

FJODOR M. DOSTOJEVSKIJ (1821-1881)

– vězněn za účast v revolučním hnutí

Zločin a trest – filozoficko- psychologický román, studie lidského svědomí

Idiot, Bratři Karamazovi

 

NATURALISMUS

Francie:

EMILE ZOLA (1840-1902)

– zakladatelem naturalismu, popisuje nejhorší francouzskou společnosti

Zabiják, Nana

 

UMĚLECKÉ A MYŠLENKOVÉ SMĚRY

Impresionismus:

– vzniká ve Francii, umělecký směr zachycující dojmy a nálady okamžiku především asociacemi a hudebností děl

– nejčastěji přírodní motivy, cílem je vzbuzení kladného dojmu z přírody

Symbolismus:

– umělecký směr, který staví na symbolech ukrytých v díle

– autor se nesnaží odkrývat všechna „tajemství“ svého díla, naopak nechává prostor jeho fantazii

 

Expresionismus:

– vzniká v Německu, exprese= výraz, cílem je vyjadřování pomocí výrazu tváře

– užití hlavně v divadle

 

Kubismus:

– využívá geometrických tvarů, hlavním představitelem Pablo Picasso

 

Secese:

– vznikla ve Francii, hlavním znakem je ornamentálnost, lineárnost a plošnost

 

Existencionalismus:

– filosofický a umělecký směr, který zachycuje člověka ve stavu beznaděje, zoufalství a stálého utrpení

 

Dadaismus:

– umělecké hnutí, které vzniklo za 1. světové války

– zavrhuje jakékoliv konvence, snaží se šokovat

– ideálem je svoboda, hravost, naivita

 

Poetismus:

– ryze český básnický směr, který se měl stát „metodou, jak nahlížet na svět, aby byl básní“

 

Surrealismus:

– umělecký směr, který usiloval o vyjádření průběhu myšlenek, představ a snů

– surrealisté tvořili tzv. automatické texty (bez logiky a rozumu

– literární díla jsou tvořena na principu mnohoznačnosti a experimentů

 

Dekadence:

– úpadek, vyděděnci ze společnosti, chtějí být jiní, prokletí básníci

 

Vitalismus:

– umělecký směr reagující na hrůzy 1. světové války

– vyjadřuje radost z pouhého života a každodenního žití

 

Zdroj

Baroko. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.ucseonline.cz/cesky-jazyk/literatu-v-obdobi-baroka-klasicismu-osvicenstvi-a-preromantismu/

DIDAKTIS. Mapka literatury. Brno, 2004.

Literatura. [online]. [cit. 2013-09-17]. Dostupné z: http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/radek_igs.htm

Realismus a naturalismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.unium.cz/materialy/0/0/realismus-a-naturalismus-ve-svetove-literature-m20460-p1.html

Renesance a humanismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://literatura.topsid.com/index.php?war=renesance_reformace

Renesance a humanismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky-jazyk/renesance-a-humanismus

Renesance a humanismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz/index.php?clanek=humanismus

Romantismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus

SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce: pro střední školy. 4. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004, 88 s. ISBN 80-720-0965-6.

Poznámky ze studia SŠ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *