Peníze a centrální banka

Peníze jsou po dlouhé generace uznávaný prostředek směny. Můžeme je definovat jako cokoliv, co je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby.

Vývoj peněz

1. Komoditní (zbožové)

Lidé si mezi sebou vyměňovali statky nebo služby, které vlastnili. Například dobytek, sůl, olivový olej, apod.

2. Kovové mince

Z drahých (zlato, stříbro) a obyčejných kovů. Výhodou byla přenositelnost a dělitelnost.

3. Papírové peníze

dělení:

  • bankovky – byly kryty zlatem, plnohodnotné peníze
  • státovky – vydával  je stát ke krytí svých výdajů; nebyly kryty zlatem ani za něj směnitelné

 

Funkce peněz

1. Prostředek směny

Funkce je založena na ochotě lidí přijímat peníze k úhradě svých závazků, tuto úlohu plní oběživo (bankovky a mince) a bankovní peníze.

2. Zúčtovací jednotky

Peníze jsou mírou hodnot (schopnost ocenit všechny ostatní statky a služby v penězích, lze jimi tedy poměřit všechny ostatní statky mezi sebou).

3. Uchovatelé hodnot

Peníze umožňují udržovat hodnoty v čase. Můžeme je také uložit a nákup uskutečnit později, tato funkce je velmi závislá na kvalitě a stabilitě dané měny.

Vlastnosti peněz

a) Stabilita – hodnota peněz by se neměla v delším časovém období měnit.

b) Přenosnost – peníze musí být dostatečně malé a lehké, aby se mohly přenášet.

c) Trvanlivost – vybraný materiál musí mít přiměřenou životnost (užití kvalitního papíru).

e) Dělitelnost – peníze musí mít možnost dělení na části.

f) Rozeznatelnost – peníze musí být obtížně napodobitelné a snadno rozeznatelné.

 

V dnešní době se peníze vyskytují v následujících formách:

  • Hotovostní peníze – bankovky, státovky, mince.
  • Bezhotovostní peníze – bankovní peníze – jsou to peníze na účtech a lze s nimi disponovat prostřednictvím šeků a platebních karet.
  • Skoro-peníze – jsou to peníze, které můžeme získat z termínovaných vkladů a snadno prodejných cenných papírů.

Právo vydávat peníze mají emisní banky. Jsou to zpravidla centrální banky státu, ale právo emise peněz může být zákonem uděleno i jiné než ústřední bance.

V ČR emituje hotovostní peníze Česká národní banka. Emituje také mince pamětní. ČNB stanovuje vyhlášku nominální hodnoty bankovek a mincí, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled atd.

Je v tomto směru naprosto nezávislá a státní orgány nemohou do této její pravomoci zasahovat.

Finanční trhy

Obchodování s penězi se uskutečňuje na finančních trzích. Základní fcí je umožnit tok finančních prostředků mezi jednotlivými subjekty.

Na finančních trzích vystupují:

Subjekty přebytkové – nabízejí finanční prostředky (spořitelny, banky, investiční a podílové fondy, pojišťovny, domácnosti, atd.)

Subjekty schodkové – mají nedostatek finančních prostředků (veřejný sektor, podnikatelská sféra, atd.)

Některé subjekty např. banky, podniky, domácnosti, mohou vystupovat na finančních trzích jednou jako přebytkové jindy jako schodkové.

Rozdělení finančních trhů

Trh peněžní – hlavní fukcí peněžního trhu je umožnit přerozdělení krátkodobých finančních zdrojů, tj. získat nebo umístit finanční prostředky na velmi krátké období (24h až 1rok).

Nástroje: netermínované vklady, krátkodobé termínované vklady, krátkodobé úvěry,     krátkodobá mezibankovní depozita, depozitní certifikáty s krátkodobou splatností.

Trh kapitálový – zde jsou umisťovány střední a dlouhodobé finanční zdroje a získávány finanční prostředky pro dlouhodobé investice.

Nástroje: střednědobé a dlouhodobé termínované vklady, střednědobé a dlouhodobé úvěry,  emise akcií, emise obligace.

Centrální banka

Bankovní soustava

Základem finančního systému. Zpravidla se skládá z centrální banky, komerčních bank a dalších specializovaných institucí.

Centrální banka

Ovlivňuje peněžní a úvěrovou politiku státu a tím také finanční trh, což je souhrn nástrojů a postupů, jejichž prostřednictvím dochází k přelévání volných finančních prostředků od těch, kteří je vlastní k těm, kteří s nimi chtějí disponovat.

Centrální banka ovlivňuje především nabídku peněz, poptávku po úvěru a inflaci.

Česká národní banka vznikla k 1.1.1993.

Jejím hlavním cílem je

  • Vnitřní stabilita měny – vyjadřována mírou inflace.
  • Vnější stabilita měny – odráží se ve vývoji měnového kurzu dané měny k zahraničním měnám.

Funkce ČNB

a) Provádění měnové politiky

Centrální banka  je pověřena péčí o stabilitu měny, tzn. že prostřednictvím svých nástrojů ovlivňuje nabídku peněz a měnový kurz (celkové množství peněz v ekonomice), což má vliv na hospodářský růst, zaměstnanost, inflaci a platební bilanci dané země.

b) Emisní funkce

Centrální banka je jedinou bankou ve státě, která má oprávnění emitovat peníze. Má právo také stahovat peníze z oběhu.

c) Funkce kontrolní

Centrální banka povoluje a reguluje činnost ostatních bank, určuje minimální vklad při založení banky.

Nástroje bankovního dohledu:

  • posuzování žádosti o udělení povolení působit jako banka (bankovní licence)
  • dodržování podmínek stanovených v licenci,
  • vydávání pravidel podnikání bank a kontrola dodržování těchto opatření,
  • ukládání opatření k nápravě a postihů při zjištění nedostatku.

d) Funkce banky pro ostatní banky

Banky si mohou od centrální banky půjčovat úvěry, na druhé straně musí u centrální banky ukládat svá depozita (vklady peněz).

e) Funkce banky státu

Vede účty státu, má v držení rezervy valutové, korunové a zlaté.

f) Zastupuje stát v zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Je mluvčím vlády v měnových otázkách vůči zahraničí.

g) Řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank

Řídí hotovostní peněžní oběh, stanovuje zásady vedení účtů klientů bank, stanovuje zásady platebního styku na účtech klienta a mezi bankami.

V čele centrální banky je guvernér jmenovaný prezidentem. Dále je v čele bankovní rada, která předkládá zprávu parlamentu dvakrát do roka. Má právo účastnit se vládních jednání v oblasti monetární politiky.

Hlavní cíle bankovních institucí:

  • Bankovní rentabilita – Takové hospodaření, při němž výnosy převyšují náklady (zisk).
  • Solventnost – Platební schopnost banky uhradit výdaje ze svých běžných příjmů a rychlým zpeněžením vlastního majetku ( prodej CP, budov, pozemků), uhrazovat náklady a závazky i v případě ztráty.
  • Likvidita – Schopnost banky vyplatit klientům na jejich požádání vklady – proto musí banka neustále část svých aktiv udržovat jako pokladní hotovost nebo uložené rezervy.

Bankovní účty a vklady máme tyto:

1) Vkladní knížky

Slouží k ukládání a výběru peněz kdykoli. Výběr lze vázat výpovědní lhůtou k určitému termínu. Vkladní knížku obdrží zákazník při prvním uložení peněz a představuje potvrzení banky o vkladu.

dělíme je na:

  • vkladní knížky bez výpovědní lhůty – jsou vhodné pro krátkodobé uložení peněz, vklad je úročen a může být kdykoliv vybrán.
  • vkladní knížky s výpovědní lhůtou – Vkladní knížky jsou termínované (pokud chce vkladatel peníze vybrat, musí požadovanou částku v příslušném časovém předstihu vypovědět). Jsou vhodné pro dlouhodobější spoření. Vklad je možné vybrat i před uplynutím výpovědní lhůty – v tomto případě banka požaduje náhradu. Ta může být stanovena buď v procentech z vybrané částky, nebo pevnou částkou v Kč.

2) Běžné účty

Zakládají se písemnou smlouvou (v Kč i v cizí měně).

Je to účet, který slouží ke spoření, tzn. že je úročen k bezhotovostnímu platebnímu styku na základě jednorázových nebo trvalých příkazů. Na požádání se vydává platební karta, která slouží k okamžitému výběru hotovosti z bankomatu.

Účet slouží: k pravidelnému spoření, k čerpání hotovosti, k provádění pravidelně se opakujících nebo jednorázových úhrad na základě příkazů klienta.

3) Termínované vklady

Slouží na uložení peněz po určitou dobu.

  • na dobu určitou – vklad s pevným termínem (1měsíc, 1rok, na 3 roky)
  • s výpovědní lhůtou – není sjednána doba uložení. Před uskutečněním výběru peněz musí vkladatel vklad vypovědět. Za předčasný výběr vkladu požaduje banka náhradu.

4) Vkladové certifikáty a listy (vkladové nebo depozitní listy)

Jsou vydávány v různých nominálních hodnotách na různou dobu.

Vklad je úročen buď pevnou úrokovou sazbou nebo zákazník vkládá částku menší než je nominální hodnota certifikátu a po uplynutí doby splatnosti mu banka vyplatí nominální hodnotu depozitního certifikátu.

5) Prodej bankovních obligací

Obligace jsou cenné papíry a banka je emituje tehdy, když si chce opatřit větší množství dlouhodobých finančních zdrojů = dlouhodobý kapitál.

Úvěrové služby

Poskytování úvěrů bankovních klientů je důležitou činností banky. Největším zdrojem výnosů banky jsou přijaté úroky z poskytnutých úvěrů. Každá banka má svou úvěrovou politiku.

Úvěrová politika je soubor zásad a metod, které by bankovní pracovníci měli uplatňovat při poskytování úvěrů zákazníkům.

Základní principy úvěrových obchodů bank jsou:

Návratnost úvěru – schopnost dlužníka splatit úvěr ve sjednané lhůtě.

Výnosnost úvěru – je to výše výnosu z poskytnutého úvěru a je dána výší úroku.

Druhy uvěrů

podle zajištění, ručení:

  • hypoteční – ručí se nemovitostí,
  • lombardní – ručí se movitou věcí (šperky, sbírky, CP)
  • devizové – ručí se penězi v cizí měně,
  • kontokorentní – úvěr, kdy po určitou dobu po písemné dohodě s klientem kryje banka záporný zůstatek na účtu,
  • eskontní – ručí se směnkou.

podle doby splatnosti:

a) krátkodobé (0 – 1 rok)

b) střednědobé (1 – 4 roky)

c) dlouhodobé (4 a více let)

podle toho v jaké měně jsou poskytované, rozlišujeme úvěry:

  • Korunové – poskytován v korunách.
  • Devizové– poskytován v cizí měně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *